feyfar - hlavička
dělící linka

napsali a řekli o něm

„Feyfar nekomponuje předem, nedělá si napřed formální rámec, nechává na sebe motiv působit, poddává se mu a podřizuje. Atmosféra motivu určuje fotografovi jeho ztvárnění. Přes tento subjektivní, prožitkový přístup nemají jeho snímky ani deníkový ani registrující ráz, nejsou pouhým osobním zápisem. Mají svoji silnou sdělitelnost a vyvolávají účinně v divákovi k fotografovaným motivům obdobný vztah, jaký má k nim i jejich autor. Máme je rádi i pro způsob, jímž fotograf své vyznání podává. Je to způsob pokorný a neokázalý.“
Anna Fárová v úvodní studii k souboru 12 pohlednic Zdenko Feyfara, edice Profily, Orbis, 1963


„Myslím, že už je rozřešen kdysi tak roztrpčený spor, je-li fotografie uměním anebo není. Máme fotografy, kteří svým dílem přesvědčivě odpověděli na tuto otázku. A odpovídá na ni svou knihou i Zdenko Feyfar. K veliké odborné zkušenosti tu nade všechnu pochybnost přistupuje i věrná synovská láska k rodnému kraji. Ona mu dává tu křehkou něhu pohledu nad kvítkem právě rozpučelým i šíři panoramatických záběrů, plných dynamiky, života, dechu a tepu kraje živého, pracujícího, tvořivého. Láska a bezpečná jistota uměleckého citu vytvořily ty obrazy neuvěřitelné plastičnosti s dramatickou hrou světel a stínů, přicházejících a vzdalujících se bouří – západů a východů slunce.“
Jarmila Glazarová v knize Zdenko Feyfar: Krkonoše, Orbis, 1964


„Je v tom umělcova filozofie, že velkolepé nálady, efektní panorama a kulisy obzorů chápe jako pozadí a pro dramatické záběry se plazí mezi travinami, šplhá se za krkolomnými nadhledy, pátrá po nejhlubších stínech proláklin, bádá v kamenitých hlubinách bystřin, sleduje hranice temna a jasu, vyhledává kontrasty sněhových rovů a v sousedství rašící život. Nebo všechnu výpověď odevzdává tíze bouřkových mračen a trpělivě celé hodiny vyčkává onoho okamžiku, kdy jemný úzký paprsek podtrhne cíp obilného pole, utkví na hrotu listu ostřice, nebo oslní zraky bláznivou hrou odlesků v lustrech odkvétajících pampelišek.“
Karel Dvořák v úvodu katalogu výstavy v Liberci, 1973


„Když se mne lidé v pošetilém očekávání zázračného receptu ptají, jak dělat dobrou fotografii krajiny vůbec, a hor zvláště, obvykle odpovídám, aby si pořádně prohlédli Feyfarovu knihu Krkonoše. Je a ještě dlouho bude názornou učebnicí. Z milosrdenství duše obvykle nedodávám, co to všechno obnáší a co všechno je neviditelně přítomno v zákulisí let, jako ostatně v každém odpovědném a poctivém kumštu.“
Ludvík Souček v monografii Zdenko Feyfar, Odeon, 1977


„Zdenko Feyfar není fotograf krajinář, ale básník života v zajetí sovovského motivu domova. Proto se také vyslovuje převážně jen tehdy, když mu prostředky sdělení formuluje vnitřní potřeba svěřovat s námi společné pohnutky. To je také tajemství skutečnosti, že vedle něho řada fotografů často prostředky úzkostlivěji dbalými sděluje regionální lokality, aniž jimi řekla více než pouhou fotografickou skutečnost, a že Feyfarovi nedále zůstává mimo jiné trůn fotografa Krkonoš.“
Karel Dvořák v úvodu katalogu výstavy v pražské Galerii d, 1983


„Svatozář by zasloužily jeho oči. Tento fotograf – básník nám svými fascinujícími obrazy objevil a otevírá svět, který my vnímáme, vidíme a známe tak málo. A který on vnímá, vidí a zná tak mnoho.“
herec a rovněž jilemnický rodák Stanislav Zindulka v úvodním slovu k výstavě v Krkonošském muzeu Jilemnice, 1993
dìlící­ linka
© 2010 Zdenko Feyfar. Všechna práva vyhrazena | mapa webu